Rozhovor vyšel na webu brnan.cz
Charitativní organizace Velvet Smile vznikla v Brně před sedmi lety a pomáhá rodinám s nemocnými nebo zdravotně postiženými dětmi. Její ředitelkou je Věra Kadlecová, v civilním zaměstnání manažerka Městského divadla Brno. Její touha a potřeba pomáhat se pro ni stala nejen druhým povoláním, ale i posláním. Díky své práci pro děti se objevila i mezi nominovanými v anketě Žena regionu.
Co vás na samém počátku k charitativní činnosti motivovalo?
Pracovala jsem deset let na Klinice dětské onkologie Fakultní nemocnice Brno a vedle své hlavní práce jsem byla ráda v kontaktu s nemocnými dětmi a pomáhala i Nadačnímu fondu Krtek, jehož jsem se pak stala na pár let ředitelkou. V rámci různých atraktivních návštěv známých osobností na klinice jsem setkala se zpěvačkou Victorií – seznámily jsme se a společně po několika letech založily obecně prospěšnou společnost Velvet Smile. Vznikla v době, kdy jsem již pracovala jako produkční ve svém stávajícím zaměstnání v Městském divadle Brno. Vždy jsem věděla, že chci v pomoci dětem pokračovat. A tak vznikla organizace Velvet Smile. Nyní žije Victorie v zahraničí, ale zůstává čestným členem správní rady.
Měla jste jasnou představu, kterým dětem budete chtít pomáhat?
Už v době, kdy jsem pracovala na onkologii, jsem přemýšlela a věděla, že pokud budu něco podobného někdy dělat, nechtěla bych, aby pomoc byla mířená jen jedním směrem – spousta organizací se soustředí jen na jeden typ onemocnění – na onkologicky nemocné, slabozraké, paraplegiky… Cítila jsem, že pro rodiče, kteří se ocitnou ve složité situaci a nemoc jim ve vteřině změní život, by byla fajn organizace, na níž by se mohli obrátit okamžitě bez ohledu na diagnózu dítěte. V tomto směru jsme opravdu otevření všem.
Jakou formu pomoci nabízíte?
Naše pomoc je vždy konkrétní. Neposkytujeme finanční dary ve smyslu, že bychom určitý obnos posílali na účet rodině. Náš příspěvek má reálnou podobu – může jít o příspěvek na pomůcky nebo speciální rehabilitace, protože řada z nich není hrazená z běžného pojištění. Financujeme konkrétní službu nebo věc – a peníze putují k výrobci pomůcek či dodavateli služeb jako například rehabilitačnímu zařízení. Ačkoli finanční příspěvky nedostanou rodiny takzvaně do rukou, vždy pomohou s konkrétním problémem – a funguje to dobře. Sami také organizujeme a kompletně hradíme canisterapie a hipoterapie. Naše děti, které se těchto terapií účastní, je neplatí.
Nabízíte jednorázovou nebo i dlouhodobou podporu?
Je to případ od případu. Některé rodiny s námi chtějí zůstat v kontaktu a účastní se rekreačních a rehabilitačních akcí, které pro naše klienty pořádáme. Oblíbené jsou akce pro celou rodinu v rámci projektu Maminko, usměj se! Děláme různé výlety, pořádáme bazárky, organizujeme štědrodenní krmení v zoologické zahradě a jiné. Zváni jsou kromě nemocného dítěte, kterému pomáháme, i jeho rodiče, sourozenci nebo kamarádi. Nabízíme také relaxační služby pro maminky – např. návštěvu kadeřnice nebo thajské masáže. Projekt Maminko, usměj se! je o čerpání nové energie a síly pro ty, kteří pečují o nemocné dítě, a stejně tak je i o sdílení společných zážitků a zkušeností celé rodiny. Vždy záleží na každé rodině, jestli s námi chce zůstat v kontaktu, našich akcí se účastnit a zároveň se seznamovat s ostatními. Většinou o to mají rodiče velký zájem, ale míváme i klienty, kteří poděkují, pošlou fotku z rehabilitací a tím naše spolupráce končí. Ne každý má vnitřní potřebu být více s dalšími rodinami a námi v kontaktu. Nicméně za určitou dobu po první kladně vyřízené žádosti o příspěvek se na nás může žadatel opět s důvěrou obrátit.
Fungují vaše akce i jako psychická podpora rodičů?
Určitě ano. Velmi oblíbený je právě zmíněný projekt Maminko, usměj se! Maminky jsou vždycky nadšené, když si mohou zajít ke kadeřníkovi nebo na masáž, s někým si popovídat. Maminky tyto akce vyhledávají a jejich reakce jsou výborné – chodí mi třeba sms, že si to báječně užily, protože byly někde samy a nikdo po nich nic nechtěl, žádné dítě nikde neplakalo a někdo se staral a pečoval o ně a jim u toho bylo moc dobře. Stejně tak sourozenci nemocných dětí jsou rádi, když se stanou středem zájmu a na nějakou chvíli si ukradnou rodiče jen pro sebe. Jako příklad můžu uvést návštěvu divadla. Zdraví sourozenci mají mnohdy pocit, že se vše točí jen kolem nemocného brášky či sestřičky.
Jak do vašich aktivit zasáhly poslední „covidové“ roky?
Také nás to ovlivnilo. Nekonal se Dětský den, který pořádáme několik let pravidelně v zoologické zahradě, zrušili jsme bazárek a loni jsme museli vypustit i Štědrodenní krmení, protože zoo byly zavřené. Doufám, že letos se to nestane. Věřím, že Štědrodenní krmení uskutečníme, protože máme vždy úžasný program, kterého se účastní osm nebo devět rodin. Chodíme za lamami, které krmíme, bavíme se s chovateli. Celý program je víc kontaktní, aby nešlo jen o klasickou procházku. Scházíme se u stromečku, pan Vaňáč, mluvčí zoo, připraví bramborový salát, já přinesu cukroví… Pro děti vždy nachystáme nějaké mini dárečky, aby měly přípravu na Ježíška. Začínáme v deset a ještě kolem druhé se nedokážeme rozejít. Rodiče se mě už ptají, tak doufám, že se letos zadaří.
Plánujete i nějakou novinku?
Letos jsme si s brněnskou pobočkou Neurorehabilitační kliniky Sarema, s níž jsme v kontaktu právě prostřednictvím „sdílení“ dětí, které u nás absolvují hipoterapie, vymysleli, že bychom pro rodinky uspořádali vánoční pečení. Aby se mohly zúčastnit opravdu všechny děti, i ty na vozíku, pekli bychom perníčky, šikovné děti by zdobily, v dílničce bychom vyráběli přáníčka a mysleli jsme i na relaxační koutek, protože naše děti se brzy unaví. Vstříc nám vyšel brněnský hotel Avanti, který poskytl zázemí, a připravené cukroví by se tam i upeklo. Zatím v plánech stále pokračujeme, řídíme se všemi vládními opatřeními a doufáme, že se nám akci v neděli 12. prosince podaří zrealizovat. Už jsme začali zvát jednotlivé rodinky. Měla jsem trošku obavy, jestli kvůli stávající situaci bude o pečení zájem, ale vypadá to, že si většina přeje najít místo pro dobrou pohodu a radost.
Jak se vám daří propojit vaši práci v divadle s dobročinností – má to i výhody?
Řídit a organizovat aktivity charity je také manažerská práce, takže když mi jako manažerce divadla vznikne „volný“ čas, tak ho vlastně nemám (smích). Práce pro charitu i v divadle není časově ohraničená, jde to spolu ruku v ruce a snažím se to skloubit. Navíc mám fajn kolegy z řad umělců – mnozí z nich nám pomáhají a vycházejí vstříc, účinkují na našich akcích. Dostáváme i finanční příspěvky, třeba Lukáš Vlček nám přispěl finančním obnosem už vícekrát – a právě díky němu děti s poruchou autistického spektra absolvovaly speciální konzultace a byly i na speciálním táboře. Loni jsme zase ve spolupráci s Městskou policií Brno natočili vánoční CD Křídla úsměvu a na nahrávce se podíleli i sólisté Městského divadla Brno Petr Gazdík a Alena Antalová. Svého honoráře se vzdali ve prospěch Velvet Smile. Teď v hlavě nosím podobný projekt, ale zatím jej ještě neprozradím. Snad klapne příští rok.
Kolik výtěžek z vánočního CD Kouzla úsměvu vaší organizaci přinesl – a dá se album opět zakoupit i letos?
Loni nám Křídla úsměvu přinesly 62 tisíc korun. A ano, album je stále k dispozici – Brňané si ho mohou vyzvednout a zakoupit na pokladně Městského divadla Brno. Jinak si lze CD objednat e-mailem na adrese darek@velvetsmile.com.
Album bylo vlastně vyústěním vaší dlouhodobější spolupráce s Městskou policií Brno…
Přesně tak. Vánoce s Městskou policií Brno pořádáme letos sedmým rokem. Každý rok oslovujeme naše rodiny s dotazem na přání Ježíškovi, aby děti, kterým pomáháme, dostaly, co si opravdu přejí. No, a počet rodinek se každým rokem navyšuje. Letos je to přes 60 rodin. Strážníci i další zaměstnanci Městské policie si vyberou dárky ze seznamu, který od nás dostanou, a nakoupí je – vědí, pro jaké je to dítě, kolik má roků, jak je nemocné a co si přeje. Dotáhla jsem to do detailu – i s odkazem, kde lze dárek pořídit. Letos už je spousta dárečků zabalena a připravena pod stromeček. Rodiny z Brna a okolí vždy požádám, aby si dárky vyzvedly u mne, Ježíškova pomocníka. Ostatní balím často dlouhé hodiny a poštou posílám po republice. Na poště si vždy musím domluvit „schůzku“ a čas, kdy balíky odbavíme, protože je to vždy minimálně na hodinu.
Jak se daří vaši činnost financovat – máte své mecenáše?
Ano, stává se, že se nám ozvou zájemci, kteří by chtěli přispět, a pošlou nám finanční dar na účet. Zaregistrovaní jsme také na Darujme.cz, kde nás lze rovněž podpořit a kde lze okamžitě uskutečnit platbu online – pravidelnou i jednorázovou. Na našich nových webových stránkách velvetsmile.com se mohou zájemci dozvědět, co děláme a jak pomáháme. Nově nabízíme i DMS – což je nejjednodušší varianta a byla bych ráda, kdyby i tato forma pomoci zafungovala. Přispět se dá i na konkrétní rehabilitace nebo pomůcky. Když by měl zájem někdo přispět, určitě se nám může ozvat. Podrobné informace o naší práci v daném roce pak nejen dárci najdou ve výroční zprávě – komu a jak jsme pomohli nebo jaké akce se konaly.
Do jaké míry se vám daří rodinám s dětmi vyhovět?
Pomáháme až v devadesáti procentech případů, i když ne vždy jsme schopni přispět celou částkou. Jsme menší organizace, ale když to jen trošku jde, snažím se najít cestu. Nejsme charitativní organizace pro dospělé a neposkytujeme příspěvky na koupi vozu, bydlení a opravy bytů. Baví mě dělat dětem radost. Trávit s nemocnými nebo postiženými dětmi čas a vnímat jejich sílu a energii je skvělé. Tyhle děti jsou skvělé. Co dělám, beru jako takovou životní nadstavbu a právě díky dětem vím, že naše práce má smysl.
Zbývá vám ještě nějaký volný čas? Jak ho trávíte?
Mám dva úžasné psy, briardy a s nimi se věnuji sportovnímu pasení ovcí. Vždycky jsem věděla, že jde o pastevecké plemeno, ale v Brně a okolí nebyla příležitost, kde se této aktivitě věnovat. Asi před pěti lety jsem měla možnost se tréninku pasení zúčastnit – a moc mě to chytlo. Baví to mě i mé psy. Starší Bobo bude mít jedenáct let a preferuje už spíš procházky. S mladším Santinem nás čekají základní zkoušky pasení a pak snad budeme i závodit. Mojí další velkou zálibou jsou cizí jazyky, angličtina a španělština.
